Základka
23. listopadu 2010 v 20:22 | Invisiblegirl
Můj první den si moc nepamatuji, ale co si pamatuji, že vždy jsem se cítila trapně, když byl projeven zájem o mou osobu. Mohl to být kluk ze třídy, uznávaný borec nebo všeobecně známy blb. Vždy jsem se stáhla do sebe. Při komunikaci se snažila druhého urazit a na druhé straně, chtěla jsem zaujmout. Chtěla jsem být uznávaná ....
Věci co jdou proti sobě. Na jedné straně uznání, na druhé zatracení. Moje výsledky byly spíš lepší než průměrné. Ale i tak jsem se cítila mimo kolektiv. Chtěla jsem být všude kde mí "přátelé", tak jsem si udělal zlo doma neboť jsem se neučila a pořád utíkala pryč.
Teď zpětně si nemyslím, že to za to stálo. Neuměla jsem si nastavit svoje hodnoty. Chcete-li mety, čeho jsem chtěla dosáhnout.
Snaha o splynutí s davem
23. listopadu 2010 v 20:17 | Invisiblegirl
Určitě to všichni znáte ... nové prostředí a vy se do něj potřebujete začlenit.
V hlavě vám hučí plno otázek - Jak zapadnout, co na sebe, vyčnívat nebo nevyčnívat, a od toho se vše odvíjí dál.
Takových zážitků jsem měla plno. Od přestoupení v páté třídě do nové školy, na střední škole až po vysokou. Vždy neustále jsem se potýkala s problémem - co si o mě ostaní pomyslí ....
A tak jsem pořád dbala na to, co mám na sobě, jak vypadám (ne moc hezky, prostě všedně), hlavně ať moc nevyčuhuji ...
Také se Vám to jeví trošku jako problém? Mě to tehdy nepřišlo, ale řekla bych - Ano, je to problém. A byl to můj velký problém. Chtěla jsem být nenápadná, zapadnout a splynout. Ale nikdy se mi to nepodřilo. Nejsem hezká podle standardních měřítek krásy. Jsem zvláštní a hodně rychle si mě lidi zapamatují. Mám trošku netradiční rysy a to mě dělá dost jinou, a proto jsem nikdy nebyla nenápadná, i když jsem se o to snažila....
Snažit se schovat něco, co je podstatou mé osoby moc nejde. A víte, že mi taková věc došla až hodně dlouho?? I teď ještě občas bojuji s touhou být nenápadná a schovat se v davu. Ale to nejde, jsem prostě jaká jsem. Výrazná a přitom lehce všední :)